Více
    Ceny v:
    Registrace
    Domů / BLOG / Základní tipy, jak se naučit stojku na rukou

    Základní tipy, jak se naučit stojku na rukou

    stojka

    Cvičení s vlastní váhou a cviky zaměřené na balanc a flexibilitu jsou aktuálně vyhledávaným trendem. Nejen, že jsou skvělým způsobem procvičení celého těla, ale k provádění není zapotřebí množství pomůcek a posilovacích strojů. Díky trénování různých balančních cviků získáváte kontrolu nad vlastním tělem a zároveň se učíte disciplíně. Navíc nespočet provedení vám nabízí možnost neustále pokračovat a zlepšovat se.

    Jeden z cviků, které vám pomohou při cvičení s vlastním tělem je stojka. Správnému provedení tohoto cviku předchází důkladné a postupné připravování se. Stojka je sama o sobě náročným cvikem a při jejím provádění by se především mělo dbát na bezpečnost. Lidé trpící problémy s páteří nebo vysokým krevním tlakem, by se měly cvikem hlavou dolů vyhnout nebo trénovat pod dohledem odborníka.

    3 tipy na začátek jak se naučit stoj na rukou

    • Základ je důkladné rozcvičení - Můžete si vybrat, jestli budete trénovat stojku na rukou nebo na hlavě, avšak každé provedení vyžaduje důkladné procvičení jednotlivých partií těla. Nejefektivnější bude postupně rozhýbání každé části - od hlavy po chodidla zvlášť. Vhodný způsob je kroužení končetin do každé strany. Kruhy neprovádějte v zrychlené verzi naopak zaměřujte se na procítění jednotlivých pohybů. Kromě natahování je účinné provedení několika cviků v nižší intenzitě, které rozhýbou tělo a připraví svaly na výkon.

    • Postupné procvičování pozic - na internetu naleznete spoustu foto a video návodů, jak na to. Pokud jste úplný začátečník, procvičujte jednotlivé pozice provádění stojky samostatně. Neváhejte se poradit se zkušenějšími, případně vyhledejte trenéra, který vám pomůže se správnou technikou.

    • Podpůrné balanční cviky - Dokonalé stojce často předcházejí dlouhé měsíce kvalitně zaměřených tréninků. Pokud právě s učením stojky začínáte, vyzkoušejte si sestavit tréninkový plán z několika balančních cviků, které vám pomohou zpevnit tělo.

    stojka

    VIDEO PŘÍPRAVNÉ CVIKY NA STOJKU:

    Celý kurz od Michala naleznete na: https://kurzy.michalbarbier.com/courses/stojka/ 

    VIDEO UKÁZKA PŘÍPRAVY JAKO NA STOJKU POMOCÍ FEETUP:

     

     

    Jak udělat stojku na rukou?

    Přestože můžete vyzkoušet nespočet variací, přinášíme vám popis stojky na rukou zády k stěně. Opora stěny se vám hodí, pokud jste začátečník a potřebujete nejprve zapracovat na rovnováze.
    1. Položte dlaně na zem. U stojek se snažte využívat zápěstí k vyvažování. Váhu svého těla nezaměřujte na palce na rukou. Pomůže vám, pokud budete mít palce mírně pokrčené a opírat se budete zejména o spodní část dlaní.

    2. Ruce mějte během celého výkonu propnuté v loktech. Vnitřní stranu loktů orientujte směrem ven, ne k tělu.

    3. Ramena a trup těla zpevněte a držte v rovnoměrné poloze. Soustřeďte se na přesné provedení a udržení rovnováhy.

    4. Paty a hýždě se dotýkají stěny. Aby vaše ramena směřovala kolmo na zem, neopírejte se o lopatky.

    ako urobit stojku

    zdroj: livestrong.com, yoga-central.club

    VIDEO ČASTÉ CHYBY U STOJKY:

    Na co nezapomínat u stojky?

    1. Během cvičení nepřemýšlejte nad tím, co budete zítra vařit nebo co potřebujete nakoupit. Soustřeďte se na přítomný moment a koncentrujte svou pozornost na své tělo. Zaměřte se na vyvážení a zpevnění jednotlivých svalů pro efektivní provedení stojky.

    2. Padejte pomalu. I když to možná zní nereálné, snažte se i při klesání nepostupovat nárazově, ale pomalu. Rychlým tempem můžete přijít ke zraněním.

    3. Necvičte stojku s plným žaludkem. Snažte se před cvičením nejíst a předejdete tak nepříjemným pocitům potíže.

    4. Kontrolujte své dýchání. Na své tělo vyvíjíte tlak právě tím, že jste otočen směrem dolů. V této poloze nemůžete zapomínat na přívod kyslíku do celého těla.
    Stojka je skvělý prostředek k relaxaci. I když zpočátku budete pociťovat stres ze správného provedení a převážně se budete zaměřovat na bezpečnost, později si budete tuto fyzickou aktivitu užívat. Pravidelné cvičení stojky vám proto vylepší disciplínu, flexibilitu a rovnováhu. 
     
    Vybrali jsme produkty z naší nabídky, které pomohou naučit se stojku:

     

    Historie obrácených pozic - od stojky po FeetUp

    Lidé odjakživa zkoumali možnosti těla a posouvali hranice možného. Vzpřímená poloha hlavou vzhůru zabírá během bdělého života většinu našeho času. Evolucí se organismus člověka dokázal přizpůsobit tak, že umí přirozeně fungovat v gravitačním poli na dvou nohách, které nesou zbylou váhu těla. Přirozeně lidé hledali a zkoumali, jak dokáže tělo fungovat vůči gravitaci v obrácené poloze s nohama nahoře.

    Historicky se tomuto tématu kromě hravé zvědavosti věnovala oblast sportu a to zejména gymnastika a akrobace. Své místo si obrácené polohy našli i v bojových uměních a józe. Později dominantní roli ve stojkách na rukou a jiné kouscích hlavou dolů hrála akrobacie v cirkuse. Časem se vyvinuly další modernější oblasti věnující se překonávání gravitace hlavou dolů jako akro tanec (acro dance), roztleskávání (cheerleading), kalenetika, moderní gymnastika, breakdance, capoeira či FeetUp.

    Tradiční gymnastika má své kořeny ve starověkém Řecku, kde byla považována za formu tělesného tréninku s cílem ukázat sílu, obratnost a koncentraci. Později posloužila Římanům v přípravě vojáků na válku. V podobném období se gymnastika rozvíjí i na opačné straně země ve starověké Číně, kde se našla historická vyobrazení lidí v akrobatických pozicích a stojkách na stěnách hrobek z dob dynastie Wei (534-581) či z periody Severní a Jižní dynastie (386 - 581).

    V historickém textu Yoga Yajnvalkya (200 r. BC) najdeme první zmínky o asanách, které byly později detailněji popsány v textu Hatha Yoga Pradipika. Můžeme předpokládat, že stoj na hlavě (širšasána) a podobné obrácené pozice byly známé v Indii v podobné době jako v ostatních částech Země.

    Klasický cirkus čerpá svoji tradici z anglického jezdectva na koni. Vlivem nástupu průmyslové éry došlo k ústupu využívání kavalerie v boji a vojáci proto začali hledat i jiné formy využití svých jezdeckých dovedností. V roce 1760 člen anglické kavalerie Philip Astely uspořádal otevřenou exhibici, kde jezdi předváděli různé kousky naskakování, seskakování či ovládání jízdy na koni bez rukou, ve stoje, ve stojce a pod. Postupně se k této nové formě zábavy připojovali další zkušení akrobati, což později pojmenoval Charles Hughes jako cirkus.

    Díky němu se později tradice cirkusu koncem 18. století dostala do Ruska, kde demonstroval své schopnosti pro císařskou kavalerii. V Rusku si cirkus velmi rychle získal oblibu a dostal se na stejnou úroveň jako balet a opera. V roce 1919 V.I. Lenin znárodnil ruský cirkus, důsledkem čehož mnoho zkušených cirkusantů uprchlo do zahraničí a používal cirkus jako nástroj pomocí kterého se dostal k masám. Prostřednictvím tvrdého tréninku a zapojení sportovní gymanistiky a baletu se posunul ruský cirkus na velmi vysokou úroveň a pronesl řadu inovací. V polovině 20. století začaly ruské cirkusy turné po USA, aby ukázaly nadřazenost a sílu Sovětského svazu.

    Podobně se cirkus přenesl koncem 18. století i na západ, kde skotští studenti z anglické akademie založili první americký cirkus v roce 1793 ve Filadelfii. Cirkus v doprovodu jezdců na koni, kalunů, zvířat, akrobatů a strongmenů si rychle získal přízeň amerického publika. Díky rostoucí ekonomické síle se cirkusu v USA dařilo a začátkem 20. století po zemi cestovalo přes 100 cirkusových společností. Zlatou éru amerického cirkusu ukončily dvě světové války. Opětovnému rozmachu se cirkus dočkal až po 60. letech.

    Kultura cirkusu se v různých formách rozvíjela prakticky po celém světě. Začátkem 20. Století se proslavil svými kousky italský profesor Paulinetti. Později po válce spojení italské commedia dell'arte a cirkusu dalo prostor vzniku Circo dell'arte.

    V Indii v důsledku sílení hnutí za nezávislost na Velké Británii dostává stále větší prostor jejich historické dědictví - jóga. Učitelé přicházejí na královský dvůr a učí nejvyšší kastu sérií asan, pranajamu či meditaci. Jogíni byli dosud považováni spíše za tuláky a mystiky, kteří si občas přivydělávali ukázkami neuvěřitelných kousků. Jak se józe dostává lepšího postavení, různí učitelé cestují i na západ a prodávají dědictví dál. Mezi tradiční asany patřil historicky i stoj na hlavě, který byl považován za jednu z klíčových asán.

    Historickým a kulturním vývojem začalo po 2. světové válce vznikat množství dalších směrů zabývajících se obrácenými pozicemi. Kombinací různých stylů se spojovaly do nových cvičení a našly si své místo ve sportu, tanci, bojových uměních či zábavě. Po rozpadu Sovětského bloku a snížením hrozby dalšího globálního konfliktu došlo k prudkému růstu ekonomik mnoha států v důsledku čehož se zvýšila životní úroveň a lidé měli více volného času a peněz, které mohli investovat do svého zdraví a životního stylu.

    Jóga se pro mnohé velmi rychle stala formou kompenzace sedavého zaměstnání a tréninku těla i mysli. Tradičně neexistovaly v józe žádné pomůcky kromě koberce, který pokrýval prašnou zem. Jelikož lidé přicházející na jógu v západním světě měli odlišná těla než v Indii, bylo třeba přinést do praxe různé pomůcky, které pomáhaly dostat se do určité pozice.

    Touto formou si jeden německý student jógy Kilian v roce 2008 uvědomil, že dosud neexistovala pomůcka, která by mu pomohla lépe se naučit a setrvávat v obrácených pozicích. Díky tomu, že jeho rodina se věnovala výrobě a zpracování dřeva, podařilo se mu vyrobit první prototyp židle, kde bylo možné vložit hlavu opřít se o ramena a dostat se do stojiny s pevnou základnou. Po několika úpravách se dopracoval k verzi, kterou dnes známe jako FeetUp. U prvních verzí bylo nutné být stále blízko stěny, ale později díky svému tvaru židle získala svoji přenosnost a zejména variabilitu pozic, které lze cvičit v otevřeném prostoru.

    Historicky jsme se tak dopracovali k nové pomůcce určené k rozvoji mobility, flexibility, koordinace, síly a koncentrace nejen v obrácených pozicích.